Osudný den

Pondělí 26.1.2009-pro mnohé šťastný den,pro některé se však stal osudným...

Já jsem dnešek zařala obvyklým způsobem-zaklapla jsem budík,který plašil,abych už vstávala,a spala jsem dál.Mamka to jistila.Chvíli jí trvalo,než mě vytáhla z postele,proto jsem musela dohánět vlak.Nasedla jsem do lokálky a v Zaječí už na nás čekal navazující rychlík do Brna.Chytla jsem místo a usnula.

Vtom mě probralo troubení.Strojvedoucí se snažil vlak rychle zastavit.Zaslechla jsem nepříjemný zvuk,jakoby něco přelítlo přes sklo vlaku.Polilo mě horko.Nevěděla jsem,co se děje.Žeby nějaká nehoda?Proběhlo to tak rychle,ale byl to nepříjemný pocit...

Zastavili jsme a jeden druhého se ptali,co se děje.Nikdo nevěděl.Proto jsem se přidala k většině-vystoupila jsem z vlaku a šla s davem na zastávku,která odtud byla asi 200 metrů.

Po půl hodině jsem se(konečně??) dozvěděla,co se stalo...přejeli jsme člověka!!!!!Neměl tam co dělat...Nemohla jsem tomu dlouho uvěřit,nikdy předtím jsem takovou nehodu nazažila...

Uvědomila jsem si,že já jsem vlastně taky přecházela přes koleje,když už na nás ten rychlík čekal.Bylo mi tak nějak divně,vždyť tohle se mohlo stát i mně...

Přišla jsem na nástupiště,které bylo zaplněné do posledního místa.Neobešlo se to bez nadávek-spousta studentů spěchala na zkoušky,ČD nazajistily v takové situaci náhradní dopravu...prostě vládl chaos.Kolem nás projely tři vlaky na Brno a ani jeden nám nezastavil.To vyvolalo další vlnu nespokojenosti.Mezitím na místo přijeli hasiči,policajti a záchranka,která už ani nespěchala...

Konečně jsme se po hodině zmrzání dočkali vlaku.Spolužačka,která jela stejným vlakem,mě informovala víc.Popisovala,co viděla-samá krev a části těla.Byla to sebevražda?Nebo si ten muž chtěl zkrátit cestu do vesnice?

Dřív mě nehody zas tolik nevzrušovaly-děje se to každý den...prostě jsem si zvykla.Ale teď jsem to zažila!!

Dnes jsem si uvědomila spoustu věcí,např. hodnotu života,který je darem od Boha,a taky,že risk nemusí být vždy ziskem.Taky jsem si dala předsevzetí:Už nikdy nebudu přecházet přes koleje!

Važme si života a nezahrávejme si s ním.A nebuďme líní,těch pár kroků navíc nás přece nezabije...